Kazatel
3 Pro všechno je ustanovený čas,+ ano čas* pro každou záležitost pod nebesy: 2 Čas rodit+ a čas umírat;+ čas sázet a čas vykořeňovat to, co bylo zasazeno;+ 3 čas zabíjet+ a čas uzdravovat;+ čas bořit a čas stavět;+ 4 čas plakat+ a čas se smát;+ čas bědovat+ a čas poskakovat;+ 5 čas odhazovat kameny+ a čas snášet kameny;+ čas objímat+ a čas zdržovat se objímání;+ 6 čas hledat+ a čas vzdát se [něčeho] jako ztraceného; čas zachovávat a čas odhazovat;+ 7 čas roztrhávat+ a čas sešívat;+ čas být zticha+ a čas mluvit;+ 8 čas milovat a čas nenávidět;+ čas pro válku+ a čas pro mír.+ 9 Jakou výhodu má ten, který dělá, z toho, na čem tvrdě pracuje?+
10 Viděl jsem zaměstnání, které Bůh dal lidským synům, aby se jím zaměstnávali.+ 11 Každou věc učinil krásnou v její čas.+ Dokonce neurčitý čas vložil do jejich srdce,+ aby lidstvo* nikdy nezjistilo dílo, které [pravý] Bůh učinil od začátku* do konce.+ 12 Poznal jsem, že není pro ně nic lepšího, než aby se radovali a činili za svého života dobro;+ 13 a také že by každý člověk* měl jíst a vskutku pít a vidět dobré za všechnu svou tvrdou práci.+ Je to dar od Boha.+
14 Poznal jsem, že všechno, co činí [pravý] Bůh, se prokáže být na neurčitý čas.+ Nic k tomu nelze přidat a nic od toho nelze ubrat;+ ale [pravý] Bůh sám to učinil,+ aby se lidé kvůli němu báli.+
15 Co bylo, to již bylo [předtím], a co má přijít, to se již prokázalo být;+ a [pravý] Bůh+ sám stále vyhledává to, oč se usiluje.+
16 Dále jsem viděl pod sluncem místo smyslu pro právo, kde byla ničemnost, a místo spravedlnosti, kde byla ničemnost.+ 17 Řekl jsem si v srdci:+ „[Pravý] Bůh bude soudit jak spravedlivého, tak ničemného,+ protože tam je čas pro každou záležitost a ohledně každého díla.“+
18 Já, ano já, jsem si řekl v srdci vzhledem k lidským synům, že [pravý] Bůh je vybere, aby viděli, že sami jsou zvířata.+ 19 Vždyť je nahodilost,* která se stává lidským synům, a nahodilost, která se stává zvířeti, a stává se jim stejná nahodilost.+ Jako umírá jeden,* tak umírá druhý;+ a všichni mají jen jednoho ducha,*+ takže neexistuje nadřazenost člověka nad zvířetem, protože všechno je marnost. 20 Všichni jdou k jednomu místu.+ Všichni vzešli z prachu*+ a všichni se vracejí do prachu.+ 21 Kdo zná ducha lidských synů, zda vystupuje vzhůru; a ducha zvířete, zda sestupuje dolů k zemi?+ 22 A viděl jsem, že není nic lepšího, než aby se člověk radoval ze svých děl,+ protože to je jeho podíl; kdo ho totiž přivede k tomu, aby se podíval, co bude po něm?+